Klasické nebo internetové nákupní vzdělávání?6. 12. 2014 10:25Kdo jste byli letos na eBF, mohli jste si nevšimnout, že na zadní straně rozpisu konferenčních příspěvků (programové mapy) byla nabídka udělat si e-learningový doktorát z eAukcí. Nabídka graduje pozvánkou do VIP salónu specialistů. Zdá se, že na trhu poskytovatelů aukčních služeb probíhá poměrně silný boj na všech produktových frontách. Tedy i na té vzdělávací. V této souvislosti mě zaujal pohled Karla Otýse a požádal jsem ho o přetištění jeho článku. Karel Otýs Žijeme v době, kdy se stále více našich aktivit pracovních i soukromých odehrává online na internetu. Práce s internetem je dnes samozřejmou součástí našeho života. Máme málo času, mnoho úkolů a snažíme se naše činnosti vykonávat co nejefektivněji a v co nejkratší době a s co nejmenšími náklady. A to hlavně v práci, kde nás postupující elektronizace a využívání různých online aplikací, stále více nutí zůstávat v kanceláři online připojeni, místo osobní komunikace a schůzek. Méně komunikujeme klasicky, osobně, méně cestujeme, cestování je čas, který se snažíme šetřit. Prostě na plný pecky k nám vlítla doba elektronická. Jak je na tom vzdělávání v online světě? Tento trend se nevyhýbá ani vzdělávání. Všichni jsme určitě zaregistrovali různé formy online vzdělávání, e-learningu, webinářů, vzdělávacích videí. Nelze je přehlédnout. Tím, že v práci denně pracujeme s internetem a používáme e-mail , tak na nás tyto formy vzdělávání občas někde vykouknou, nebo nám přijdou jako nabídka e-mailem. A někdy bohužel i více než je nám příjemné. Říká se tomu spam. Nicméně mám neodbytný pocit hraničící s jistotou, že v oblasti vzdělávání a speciálně vzdělávání pro nákupce nedochází k tak rychlému rozšíření na internet, jako v jiných oblastech. Sice občas vidím na internetu nějaké video, nebo nabídku webináře, ale je to v drtivé většině velmi tzv. školometské, přednáškové, suché, nudné, nezajímavé. Po chvilce vždy vypínám, a ještě jsem vlastně žádné nedokoukal celé. Občas mi přijde i nějaký e-mail s nabídkou odkazu na video o firemním nákupu zdarma, kdy se autor snaží zajímavým názvem vytvořit zájem o zhlédnutí videa. Řídí se standardními poučkami internetového marketingu. Takže videa se jmenují třeba 10 tipů strategického nákupu a podobně. Úvodní ukázka samozřejmě zdarma, ale slouží vlastně jen k polapení na placenou část. Většinou však po zhlédnutí konstatuji, to co o čtyři řádky výše. Autoři těchto videí se ale zřejmě domnívají, že to příjemce zajímá, tak neúnavně zasílají další a další. Ale stále je to jen marketing, vějička jak nalákat k placenému obsahu či jiné placené službě. Začal jsem se ptát svých klientů a kolegů z nákupu na jejich názor. Byl velmi podobný, vlastně jsem nenašel nikoho, kdo by tuto formu vzdělávání preferoval. Začal jsem se tedy zamýšlet nad tím co je důvodem. Důvodů je několik. Proč ve firemním nákupu frčí klasické kurzy a nefrčí online kurzy? Předně vzdělávání není zboží, není to ani elektro, není to kniha, není to houska na krámu, není to parfém ani nic co by se dalo objednat, zaplatit, zabalit, poslat a pak doma v klidu užívat a konzumovat. A je jedno, že to objednání, zabalení, poslání a i forma je virtuální. Není to komodita, u které se dá kvalita posoudit podle ceny, podle lákavého několikaminutového reklamního videa. Rozhodně to nejsou ani prací prášky a další zboží prodávané v akci formou, když koupíte dnes, nebo do konce týdne, máte to levnější. Tento způsob prodeje vzdělávání považuji za jeho značnou degradaci. A speciálně nákupní vzdělávání není něco, co se dá realizovat koukáním na televizi, tedy pardon koukáním na video na internetu. Je to velmi sofistikovaná znalost, u které je klíčová možnost zpětné vazby, sdílení mezi účastníky a diskuse mezi lektorem a účastníky vzděláváním. Nákupní znalosti a dovednosti jsou denně používané v praxi a je nezbytné toto při vzdělávání respektovat. Při pasivní konzumaci na videu se může stát, že něčemu nerozumíte, něco není jasné, chcete dát doplňující otázku, ale nic z toho není možné. Ano, může se objevit argument, že toto lze řešit webinářem, kde můžete na video diskutovat s lektorem. Bezva, koukáte do obrazovky, tam je nějaké okno a v něm někdo mluví, ale co ostatní, co bezprostřední reakce, co mimoslovní komunikace, gesta, co diskuse s ostatními, z které vznikají nové nápady a řešení. Nic takového se nekoná. Pak je to ovšem jen již zmíněná pasivní konzumace, při které si klidně můžete chroupat chipsy a srkat kolu a nikomu to nebude vadit. Nebo si můžete pustit jiný zábavnější film. Kdežto na klasickém kurzu máte přímý kontakt s lektorem i ostatními účastníky. Můžete vést vášnivou diskusi, skákat si do řeči, gestikulovat, nebo jen poslouchat a analyzovat co kdo říká. Je to jen Vás, zda budete aktivní či pasivní. Ale máte volbu. Můžete okamžitě reagovat a cokoliv kdo co řekne, argumentovat a tak tvořit nová řešení. Nic takového v online světe, nelze. A upřímně, mluvit a přenášet a nedívat se do očí posluchačům a reagovat na jejich podněty je jistě lehčí a jednoduší než vést seminář a vést bezprostřední komunikaci, argumentovat, vysvětlovat, obhajovat, uznávat, že nemáte pravdu. Tam nestačí jen znalosti, o kterých mluvíte, ale potřebujete něco víc, mnohem víc. Co je vlastně cílem kurzů firemního nákupu? Účastníci kurzů se na kurzy nákupu nechodí učit, chodí tam získat znalosti a dovednosti pro svou konkrétní práci, kterou chtějí dělat výkonněji, efektivněji, lépe a kvalitněji J. A k tomu je klíčová zpětná vazba, diskuse o využití nabytých znalostí a dovedností ihned a bezprostředně. Žádné zítra, za týden, příští měsíc. Jinak dojmy vyšumí, zapomenete podněty a za týden na webináři si již nevzpomenete. Nové dojmy přebijí starší, běžné pracovní starosti vše pohltí. A efekt vzdělávání pak významně klesá. Bezprostřednost je klíčová. Prostě vzdělávání se nedá ošidit internetovým šidítkem. Je třeba přímý osobní kontakt mezi lektorem a studenty, přímá osobní reakce na sdílené znalosti a zkušenosti, okamžitá možnost reakce, vysvětlení a aplikace na situace, které zajímají účastníky. Z logiky věci tohle na internetu dosáhnout nelze, a to už vůbec ne pasivním sledováním videa. Proč to vlastně tady píši? Co s tím? Možná Vám nyní přijde moje hodnocení příkré, řeknete si, že kritizuji, protože nic takového nedělám. Není tomu tak. Sám jsem v minulosti – tak dva roky zpět, připravoval projekt online nákupní akademie, která měla obsahovat 10 půlhodinových videí na téma klíčových témat v nákupu, doplněné formou webinářů. Celý projekt měl obsahovat i rozsáhlý ebook o nákupu. Podklady mám ještě dnes ve svém notebooku. Po určité době příprav jsem projekt ukončil. Zjistil jsem, že není možné, abych touto formou kvalitně předával své nákupní znalosti a dovednosti. Nemohu mluvit tzv. do zdi, že chybí bezprostřední kontakt s účastníky kurzů. Zjistil jsem, že vystoupení vypadalo jako školní výuka, jako když pan učitel poučuje žáčky. A nákupci přeci nejsou žádní žáčci. Jsou to dospělí profesionálové. Pryč od toho. Projekt jsem ukončil. Dnes, když vidím, jak to někteří zkouší, tak jim odpočítávám čas. Použil bych parafrázi z jednoho známého českého filmu „ Dávám jim rok, maximálně dva“ J. Pokud se ještě vrátím k popsanému projektu. Po jeho ukončení jsem podklady využil k sestavení šestidenní nákupní akademie na klíčové znalosti a dovednosti, realizovanou klasickým způsobem otevřeného nebo firemního kurzu, tak jak kurzy všichni známe a jak je firmy vyžadují. A je velmi úspěšná zejména jako firemní kurz. Ani žádný z mých dalších kurzů není online a nikdy nebude. Naopak, jdu úplně jinou cestou. Cestou, kterou si vyžádali posluchači kurzů, kterou si vyžádaly firmy, nákupci. Jaká je to cesta? Není to cesta online kurzů, to je podle mě slepá ulička. Je to cesta k interaktivnějším kurzům, cesta k tréninkovému pojetí kurzů, cesta k řešení praktických problémů nákupců, cesta osobního kontaktu a vášnivého vyjasňování si názorů a diskusí. Cesta, kde není lektor přednášející a ten chytrý co káže moudra, ale cesta, kde je lektor partner, průvodce. Tohle prostě nemůže online vzdělávání nikdy naplnit. A je jedno, zda se jedná o tematická videa, nebo celé cykly. Je jedno, jestli v nich vystupuje praktik nebo učitel. Prostě vzdělávání pro nákupce potřebuje osobní kontakt, jinak je ….. no však víte…je to uvedeno někde na začátku článku. Takže nákupnímu vzdělávání zdar, ale jen tomu klasickému. Váš Karel Otýs http://www.otys-consulting.cz/blog/serial-o-nakupu/item/16-s14-klasicke-nebo-internetove-vzdelavani-pro-nakup.html Pro úplnost přikládám link na rozhovor s Markem Rokoským, který e-vzdělávání propaguje a takovýto produkt vytvořil: http://zrnik.cz/procurement-academy-s-krc-partners/ Procurement Train - Jaké to bylo21. 11. 2014 22:464.11.2014, 16:44, Praha - Ostrava / Internet kavárna Regiojet Spontánnost a plynoucí mysl (v mém případě i zmatená), tak by se asi dala charakterizovat zpětná vazba od účastníků a mé pocity organizátora.  Motto v podtextu akce „O nákupčích nejen vážně“ potvrdily vtípky a hromady salv smíchu, kterými jsme se častovali. Čtyři z nás se nebáli na sebe prásknout, že si jeli do vlaku odpočinout, rekreovat, další 4 chtěli nasávat atmosféru a myšlenky a většina chtěla přispět, diskusi energetizovat. Někteří energií přímo zářili, někteří srdnatě šli proti proudu – velký dík! Ti, co drží ty steaky „Stakeholdři“ byli první na ráně. Karel Kotous, Sokolovská uhelná, mluvil o korektních vztazích, někdy o přesvědčování, o nutnosti změny, ale také o tom, že je to i boj. Zazněla i veselá poznámka, že nákupčí jsou z definice neoblíbení, co bylo komentováno s odstupem 3 hodin, že nákupčí jen nad sebou naříkají a že majitelé firem to vidí jinak.  Problematiku pěkně charakterizoval Miloš Olejník, který svou misi v RWE vidí v tom, že je třeba o přidané hodnotě nákupu přesvědčit. A to napříč firmou. Nejlépe se to dělá na konkrétních vybraných projektech, kde cítíte oporu pro změnu. Ale nákup musí začít od sebe, vzdělávat se, rozumět nákupním kategoriím, procesům, lidem. Ctirad Fišer, VZP pak k tomu přidal, že pokud si nákup hraje, dělá jen globální komodity, až tak nezlobí. Horší je, když nákup sáhne na „vztahové“ a hodně „měkké“ komodity (služby) a říká: „Můžete narazit. Ne všichni chtějí úspory.“ Taky připomenul, že komunikaci spíš kazí schvalovatelé než ti, kteří něco potřebují. Tomáš Koutek, KRC dávný nákupčí a dnes „outsourcing sourcingu“, to vidí jinak. Rádi by nákupčím pomohli v jejich úsilí se prosadit, ale oni je nechtějí. Nákupčí jsou na začátku brzdou změny. Musí za TOP menežmentem. Později, když ledy roztají a nákupčí zjistí, že obhajují jejich zájmy, které předtím neuměli prosadit, vztah se zcela změní, protože je (ty nákupčí) umí menežmentu prodat. Na velikosti záleží Karla Otýse, 9 let vedl nákup v MUS/Czech coal services a dnes je nákupním lektorem, jsem požádal, aby se ujal moderování dalšího bloku a že by to měl stihnout do Zábřehu. Na jeho otázku, jak je daleko do Zábřehu, mu bylo odpovězeno: 100 km, 160 km rychlostí a v České Třebové je výluka. Než téma začalo, hned se od něj odbočilo a to právě k intuici a asociacím, které nás svádí dělat rychlé závěry a tedy i někdy ukvapené. Vyzkoušeli jsme si na příkladu a rozdávali si čokolády. Karel O. chtěl začít podruhé. Uvedl se jako vystudovaný hajzlboňák, obor sdělovací a zabezpečovací technika v železniční dopravě, a jelikož tuto školu studoval i Karel K. a oba pak každý v jiné uhelné společnosti řídi/li nákup, si Karel O. vytvořil pragmatický závěr, že tato škola je pro nákupčí tou nejlepší volbou. A rozjela se veselá diskuse o školách a školních mafiích, které a jak a zdali vůbec vlastně vyučují nákup. Žádná nedostala vyznamenání. Knihu o nákupu napsal jen František Němeček (ZN), ale protože ji nechtěl nikomu dát zadarmo, tak ji zatím nikdo z přítomných nečetl. Nákupní týmy ve středních průmyslových firmách jsou týmy velmi štíhlé 2-4 lidé a je to úplně jiný svět než svět velkých firem, korporátů. Manažer takovéhoto týmu má běžnou nákupní agendu, nákupní kategorie a zaměřuje se spíš na operativu, aby bylo dodáno, než jak na to, a řízení dělá na „vedlejšák“. Ctirada F. zajímalo, jestli aspoň komunikace vedoucího takového týmu směrem k vedení je podobná jako u vedoucích velkých týmů. Odpověď zněla, že o tom si takový vedoucí může jen nechat snít. Je semlet každodenní operativou a k sourcingu si nečuchne. Karel K. měl velmi dobrou poznámku k tomu, že nákupčí vůbec nemusí být někdo, kdo dělá nákupní strategii, ta se klidně může dělat někde výše. Majitelé a praxe u menších firem mu dává dostatečně za pravdu a poukázal na to i Tomáš K., který se setkává se stejně malými týmy.  Diskuse se tímto vrátila k velkým týmům, k dělbě práce, jaké role se zde mohou najít, či spíš jaké role si týmy můžou dovolit. Operativa a strategie je běžné členění, ale na další velmi důležité činnosti se už tolik nedostává. Často pod podporou nákupu jsou schovány jedno či dvoj mužné týmy, které dělají metodiku, nastavují procesy a případně i provádí nákladovou analýzu. V této souvislosti se účastníci vyjádřili i k úrovni controllingových analytických sestav, které pro nákup nemají valné přidané hodnoty, neb nejsou v relaci na chování trhu…. Podobné problémy řeší jak v RWE, tak v Siemensu, tak i v Škodě. Šárka Kalinová (Škoda Doosan), nás provedla svou praxí. Jako investičařka vytváří vlastní nákupní strategii a v této souvislosti byla dotázána, zdali se její strategie nemůže prát s tou projektovou. Uvedla, že kolize může hrozit jen u služeb a tam je spolupráce koordinovaná. Její tým je někdy dostatečný a někdy taky pěkně malý a sama pak pociťuje nedostatek prostoru pro některé aktivity. Nákup má své vlastní analytiky, takže mají okamžitou zpětnou vazbu na plnění projektu a umí tak i lépe plánovat. Lucka Šebelová (Siemens Turbomachinery) je metodik nákupu. Říká, jak se ty věci mají dělat i zároveň připravuje (hlídá) pro „komoditní“ týmy spolu s controllingem analytické podklady. V nedávné době nákup trochu přeskládali, jednotlivé komoditní týmy mají stratéga i operativce, zvýšila se tak zastupitelnost a bezkoliznost. Miloš O. přidal své dvě hraniční zkušenosti, jednu takovou, kdy po odchodu jediného analytika se rok dávali dohromady a druhou, kde poukázal na komfort, který si nákupní tým může ohledně podpory dopřát. Podpůrný tým vč. specialistů na Design to Cost sčítá víc než 10 lidí (ENEL). Karel O. se pak vrátil k tématu My a Oni, ale vnitřním pohledem do nákupních kompetencí: Stratégové a Operativci. Vzpomněl velmi negativní nastavení, velmi vyhrocené vztahy díky násilné přestavbě týmů a převelení na méně atraktivní místa operativních nákupčích. Jediný operativec Honza Ságl navázal a mluvil o důsledcích špatné reorganizace nákupu a obdobných animozitách v týmu díky nekompetentnímu rozhodnutí. Miloš O. to podtrhl a představil kompetenční model, s kterým dnes pracují a který umožnil objektivnější nastavení týmu dle schopností a vlastních ambicí. Veronika Morkesová, dotázána jak se jí takovéto hodnocení líbilo, sdělila, že byla mile překvapena se svým hodnocením, které ji nabídlo (posuzovatelé) vyšší skóre než sama očekávala. Uhláři Karel a Karel pokračovali: „Karle stíháš – děláš strategii sám?“ Karel K. k tomu poznamenal, že přetvořil týmy. Obětoval specializaci za dostupnost obslužnosti vnitřních klientů. Stávalo se mu, že prostě dva na jeden obor bylo málo, někdy totiž nebyl k dispozici žádný. Sice šla odbornost trochu stranou, ale nestává se, že se něco nevybaví na čas. Vnitřní klient je takto spokojenější. Bylo poukázáno na to, jak je strategie zneužívané inflační slovo. Je třeba rozlišit strategická rozhodnutí, jak řídit nákupní kategorií, jak řídit výběrová řízení - taktika v tendru, pochopit rozdílnost kontraktingu a odvolávek na smlouvu, popř. jak reagovat na náhlou potřebu. František Bumba (e-integration, SRN) přirovnal prodejce k specialistům a nákupčí ke generalistům (úzký segment výrobků prodejce na rozdíl od širokého sortimentu nákupčího). Ze současné německé nákupní praxe poukázal na 2 trendy. Pokud máme možnost ceny standardních komodit vylepšovat díky globálnímu sourcingu (někdy taky off-shoring) pojďme do toho, ale zároveň je třeba měřit proces a logistické nároky. Tam, kde tyto náklady převažují, se přenechává sourcing katalogovým specialistům, kterým se díky nasmlouvaným objemům tato činnost vyplácí a nákupčím se spolupráce s nimi zase vyplácí díky úspoře v procesu. František B. říká: “Nemůžeme být všichni stratégové, musíme taky vědět, kolik nás ty analýzy stojí.“ Probrali jsme i automotiv, Lópeze (GM, VW) a japonské Jidoka (Toyota). Zdůraznili jsme, že nákup se musí sám prosadit, musí si změny u TOP menežmentu vybojovat, pokud to neudělá, je to jeho chyba. Shodli jsme se, že toto je největší úloha nákupního šéfa. Diskuse se stočila k úsporám, Achillové patě nákupu. Diskutovalo se o tom, zdali se mají ušetřené peníze projíst vyšší spotřebou nebo ne. Na dodavateli ušetřit to ano, to nákupe zabezpeč, ale pak si ten budget stejně dobereme hlavně na Vánoce. František B. to označil pojmem z ekonomie „kameralistický systém“ (hospodářská politika Rakouska a Německa přelom 18.-19.stol., zvyšovat poptávku , vše projíst a dokola). Odbočku k úsporám zakončil Miloš O. pozvánkou na jeho přednášku o kredibilitě úspor. Partnerství … nebo kumpánství? Téma jsme začali radikálním prohlášením, že partnerství mezi firmami v plném slova smyslu vlastně neexistuje (opomeneme-li společný vývoj a z toho plynoucí konkurenční výhody). Svůj nesouhlas s touto tézí vyjádřili i Ti, co byli celou dobu samé ucho a dokonce i rekreanti pozdvihli svůj protihlas. Samozřejmě, převedeno do ryze racionální polohy, podpisem smlouvy vzniká partnerský vztah. Někdo takový vztah charakterizoval jako suchý vzájemný prospěch obou stran. Někdo definoval partnerství jako cíl dodavatele dodat a dostat zaplaceno a čím bude cena lepší, tím odběratel toho více chce, tedy oba něco získali = WIN/WIN. Dotkli jsme se Ikea a konstatovali, že partnerství je zde sice velice silné, ale jde o takový druh partnerství, které slabší strana nemusí přežít. Objevil se i radikální názor, že hovory o partnerství jsou pokrytectví. Šárka K. správně upozornila na to, že s každým dodavatelem je ten partnership jiný a Miloš O. v této souvislosti poukázal na Kraljice a komplexitu trhu. František B. nás upozornil, abychom rozlišovali mezi partnerstvím a kumpánstvím, k čemuž jsme se všichni souhlasně přidali.  Přes všechny rozdílnosti, které mezi námi v této oblasti panují, jsme přeci jen dospěli k určitému závěru. Celou problematiku jsme zjednodušili a použili k tomu škálu, kterou zavedl Knod a Schonberger (boj, odstup, společné cíle a rozkvetlé vztahy). Z obrázku, je vidět, že ač všichni po partnerství voláme, vidíme ho spíš jako nezávislý vztah než vztah vzájemně závislý. Dopracovali jsme se k názoru, že na trzích s malou přidanou hodnotou, ale výrobních (suroviny, polotovary), partnerství prosazuje a mluví o něm spíš slabší strana vztahu (Porter a opět Kraljic), a že dodržování smluvních závazků je dobrý předpoklad pro partnerství. Dospěli jsme k dodavatelům, jež umí nabídnout inovace. Zde máme pak na výběr „partnerství“, technologický únik a konkurenční výhodu, nebo můžeme hledat, kdo tuto inovaci umí také nabídnout, nebo si takového dodavatele vychovat, podpořit rivalitu a získat tak lepší cenu i této inovace. Připomněli jsme si nezájem státu nakupovat kvalitně, kdy po skončení smlouvy, kterou plnil dobrý dodavatel (nejlepší reference, je vlastní zkušenost), se vypíše nový tendr a historii vztahu (rating) nelze zakalkulovat. Odtud jsme se dostali k transakčním nákladům na změnu dodavatele a k tomu, že někdy je vůbec nepočítáme a pokud se náš dodavatel trhu přizpůsobil, vyhrává i z 2. místa. Petra Vrbová (RWE), která pracovala 14 let v potravinářském průmyslu (Nestle), má na partnerství opatrný pohled. Když nakupujete v zemích ohrožených válečným konfliktem, kdy váš dodavatel sám neví, jestli zítra dodá, nejste v pozici velkého hráče, i když jste třeba i největší na světě. Pokuty a penále si právě skrz partnerství, můžeme dát za „klobouk“! Multisourcing je zásadním východiskem a to i v případech, kdy daný dodavatel má kapacitu dodávat plnou potřebu. Dual/Multisourcing jako bezpečné dodávky pro výrobu využívá i Sokolovská uhelná. O silném partnerském nákupu naopak mluvila Veronika M., která popsala nákupní zkušenosti v oblasti IT. Šlo zásadně o projektové nákupy a tam na spolupráci hodně záleželo. Spolupracovalo se jak s obchodníky, tak i s výrobci. Cenovou politiku často diktovali dodavatelé a ceny nabízeli právě dle úrovně chování se partnera, jak tento vztah uměl budovat a rozvíjet. Rozhodování o zásadních dodavatelích probíhalo na úrovni generálního ředitele, s těmi nejzásadnějšími se spolupracovalo i na marketingu. Veronika dala svou šipečku hodně doprava. Byli jsme v Olomouci, přistoupila přerovská APITEA a další děvčata z brněnského Siemensu. Je vyhledávání dodavatelů folklor, nebo systematická marketingová práce? Evropské statistiky říkají, že během 10-ti let se trh firem obmění až z 60-ti %. Z toho vyplývá, že dodavatele budeme vyhledávat neustále. Klasické katalogy už dnes nikdo nevytiskne, CD databáze jsou postiženy neaktuálností obsahu a celosvětová síť je stále více nepřehlednější. Všichni dnes víme, co je to marketingově orientovaná firma, ale ne každý se tak chováme. Nákupčího by neměl zaskočit dotaz generálního ředitele, co ví o svém nákupním trhu.  Michal Čížek, internetový specialista a dataminer (Fujitsu, OVX) se s námi podělil o jeho zkušenosti s vyhledáváním a finesami, jak dobře cílit. Ukázal, jak si můžeme vytvořit vlastní rešeršní službu formou kladení pastí a provádět tak screening dodavatelů. Bavili jsme se o tom, jak kdo z nás takové portfolio udržuje. Někdy narážíme na uzavřené portfolio, o kterém rozhoduje vnitřní klient a dochází zde k vyčerpání konkurence – k dohodám. Někdy máme dodavatele předepsány klientem a i když bychom mohli nakoupit lépe, nemůžeme, a takový trh navíc pak ani nemonitorujeme, ztrácíme ho! Na trzích, kde nenakupujeme pravidelně, kde reagujeme jen na aktuální potřebu vnitřního klienta, rešeršujeme do nějakého počtu vhodných dodavatelů. A je otázkou, nakolik je toto vše upřímné?! Pasivní vystavování se dodavatelům (formuláře pro dodavatele na webu) je dnes základní nejen marketingový ale i kulturní předpoklad. Někdy však je otevřenost nežádaná - do klubu každý nesmí. Aktivní vyhledávání dodavatelů bude zvyšovat naši profesionalitu a nezávislost. A to už jsme byli v Ostravě. Vystoupit jsme stihli na poslední chvíli. Všem ještě jednou veliké díky. Poděkování patří i Laďovi Osičkovi, vinaři, jehož vína jsme degustovali (hodnotili jsme produkty i jeho výkonnost) a který příjemně rozptyloval naši pozornost spolu s půvabnými vlakovými průvodkyněmi. Josef Zrník, 9.11.2014 Procurement academy s KRC partners10. 11. 2014 09:16Rozhovor s jednatelem společnosti KRC, Markem Rokoským tentokrát o vzdělávání manažerů nákupu. Kde jste se při přípravě kurzu inspirovali? Od spousty manažerů nákupu slyšíme volání po uceleném vzdělávání pro manažery nákupu. Stejný požadavek několikrát zazněl i na 2 ročníku Procurement fóra. Proto jsme si řekli, pojďme vytvořit další pěknou tradici a dát dohromady celoroční on-line kurz vzdělávání pro manažery nákupu. . Podobné kurzy probíhají v zahraničí. V USA lze takto vystudovat i prestižní vysoké školy a také například kurzy o nákupu. Spojili jsme se proto s odborníky na vzdělávání a s několika manažery nákupu a začali na Procurement academy pracovat. Uvědomujeme si, že tím že je kurz online, je potřeba klást důraz na networking a sdílení mezi účastníky a proto budeme společně s kurzem účastníky propojovat tak, aby mohli sdílet i své osobní zkušenosti. E-learning zatím neplní očekávání, výsledkem jsou často velmi pasivně získané informace, které se brzy vykouří, bude kurz dlouhodobě úspěšný? eLearning sám o sobě je pasivnější, chybí kontakt s prezentujícím a také s publikem. To je pravda. Procurement academy je však koncept, který kombinuje eLearning (rozuměj pasivní shlédnutí video rozhovoru) s webinářem - to jest interaktivní část, kde mohou účastníci klást otázky a dostanou zpět reakce a navíc, účastí na Procurement Academy se stáváte součástí komunity nákupčích. Umožníme Vám se propojit, jak přes sociální síť linked In, tak se osobně potkat. Určitě dáme dohromady také společný večírek! Výhodou kurzu je to, že nejste časové vázáni na jednotné datum. A jednotlivé rozhovory budete dostávat po částech….Budete je moci strávit a získané poznatky zapracovat do Vaší společnosti. A co se týče vykouření informací z hlavy, tak to je ale také velmi často vina pasivního účastníka. Informace nabyté v Procurement Academy musí zapracovat do svých procesů manažer nákupu. My mu s tím můžeme maximálně pomoci, můžeme otevřít další otázky a umožníme náhled na problém z jiné perspektivy. Jen si představte tu možnost, poslechnout si, co si myslí o dané problematice někdo, kdo je respektovaný odborník. Navíc pokud projevíte zájem, tak se můžete s kolegou či s námi osobně potkat a dané téma probrat nad šálkem dobré kávy. Kurz je určen pro manažery. Co právě jim přinese? Nechceme nosit jednoznačné odpovědi na triviální otázky. Chceme spíš nabízet alternativy přístupu k jednotlivým tématům. Každý blok bude věnován části nákupu a manažer nákupu dostane od zkušeného kolegy jiný pohled nad danou problematiku. Po zhlédnutí rozhovoru bude mít každý účastník možnost klást otázky k tématu relevantní. Úspěšný manažer nákupu změní svoji pozici většinou několikrát za život. Proto je pro manažera nákupu pohled seniorního poradce zabývajícího se strategickým nákupem, který prošel řadu organizací velmi cenný. Zrovna tak cenné jsou informace od zkušeného kolegy, který je v dané oblasti expert. Nemáte strach, že bude kurz vnímán jako velmi obecný? Strach nemáme, respekt ano. Proto si dáváme záležet na struktuře jednotlivých okruhů a vybíráme si řečníky, kteří mají o daném tématu co říct. Navíc se v materiálech po kurzu objeví i reference na další zdroje vzdělávání k dané oblasti. Tím zajistíme, že bude kurz co možná nejpřínosnější… V průběhu července a srpna jsme oslovili stovky manažerů nákupu a poprosili je o zpětnou vazbu co by v kurzu rádi viděli…No a dostali jsme cca 2 desítky témat a potom jsme již museli prioritizovat, která témata zařadit. Kurz je určen manažerům nákupu a také nákupčím, kteří se chtějí vzdělávat a manažerem nákupu se stát. Nad každým tématem jsme strávili řady hodin, potkali jsme se s odborníkem, který je v dané oblasti respektovaná autorita a má o daném tématu co říci. Kurz je veden formou strukturovaného rozhovoru s takto zkušeným kolegou. A toto celé potom předáme v 60-ti minutách kvalitního obsahu. Počítáme s tím, že na závěr kurzu uspořádáme rozlučkovou předvánoční party, kde se osobně potkáte. Nemusí to být ale poprvé, protože Vás budeme propojovat v případě zájmu i v průběhu kurzu. Je přeci zajímavé se inspirovat a to klidně i napříč odvětvími. Pokud někdo nakupuje jako primární komoditu IT či ocel, má určitě co říci o tomto i kolegovi, pro kterého to není ta nejvyšší priorita… S Markem Rokoským, jednatelem KRC, pro ZN si povídal JZ Pozn. Společnost KRC již nyní rozjíždí přípravy na 3. ročník Procurement fóra, které se bude konat 20. 5. 2015. Novější příspěvkyStarší příspěvky |
Řešení (software)
|
