Nic netlačí na efektivitu víc než krize4. 6. 2013 15:40Veřejné nakupování je v krizi absolutní. Nemyslím tu krizi, kde na nic nejsou peníze a musí se šetřit! Jde zcela o krizi politickou, kde se netahá za nitky produktivity ale za nitky zmírnění úsporných opatření na nejvíce ohrožených trzích. O podobu a působnost veřejného nakupování se v minulosti s MMR (ministerstvo pro místní rozvoj) přelo MV (ministerstvo vnitra), dnes do tohoto prostoru vstupuje stále více MPO (ministerstvo průmyslu a obchodu). Stavaři Stavební průmysl je těžce zkoušen, hledá oporu, kde může. FVZK (Fórum Veřejné Zakázky Kvalitně, platforma působící od října 2012 na půdě MPO, hlavní podporovatelé jsou z asociací a svazů stavebního průmyslu) si za hlavní cíl vytklo zaměření se na kvalitativní stránku výběru dodavatelů a nastavení limitů pro tzv. nepřiměřeně nízké nabídkové ceny. Zadavatelé Paralelně s výše uvedenou aktivitou běží iniciativa spol. OTIDEA. Tato společnost spolu s advokátní kanceláří Vilímková, Dudák & Partners provedla průzkum mezi cca 4000 úředníky státních orgánů, krajů a samospráv ke způsobu hodnocení nabídek jen dle nejnižší nabídkové ceny. Odpovědělo cca 450 respondentů, kteří se z velké části dle vyhodnocení průzkumu, přiklánějí k názoru, že takto hodnotit zakázky je nesprávné (90%). Průzkum ukazuje na zvláštní fenomén, s kterým jsem se ve své praxi ještě nesetkal a to, že 40% zakázek dle odpovědí respondentů je vysoutěženo s tak nízkou cenou, že je ohrožena jejich kvalita. Především se tento fenomén pak projevuje u stavebních prací. (Samozřejmě, pokud se nekopne do země a dílo se neodevzdá, je dobré mít kritického ducha, ale např. i zakázky vysoutěžené v aukcích, tvrdých cenových soutěžích, neprokazují nekvalitu, pokud je dobrý technický dozor - kontrola!) Chtělo by to opravdové důkazy. Například v Pelhřimově, v Bruntále, v Chebu jdou po ceně jak po uzeném a díky tomu mohou dávat místním firmám za to „více práce“! Do rozpočtů se dostávají akce, které tam předtím být nemohly. Jde vlastně jen o to více se zapotit. Vím, je to vlastně to nejtěžší! ... Taky se mi nechce. Stavební zhotovitelé také musí dnes myslet víc na cenu a ve velkém porovnávají. Na rozdíl od zadavatelů mají tu výhodu, že svůj trh znají, rozumí mu a navíc pochopili, že levné nakupování je v této době nezbytností. Oba tábory ve shodě Je velmi zajímavé číst naprosto stejný požadavek zadavatelů i dodavatelů a to vymezit cenové rozpětí pro „objektivní cenu“. Že by to byl opět moudrý stát, kdo je neomylný? Nic víc netlačí na efektivitu než krize (pokud nechceme jít rovnou do války), ale také s tím roste více podvodů, přibývá vyžírků ale i nešťastníků. Třeba více a lépe měřit. Na to je třeba zacílit. VZ v číslech V tomto kontextu rovněž bubnování MPO na poplach, že dochází díky novelizovanému zákonu o veř. zakázkách k poklesu zakázek, moc neobstojí. Zveřejněné statistiky MMR o VZ za rok 2012 hovoří o vyšších číslech, ale bude si třeba počkat na objektivnější statistiku, neb do VZ padly v roce 12. zakázky od 1-2 mil. Kč., které v 11. roce nebyly hodnoceny. [caption id="attachment_295" align="alignnone" width="465" caption="Porovnání počtu a objemu VZ v letech 12 a 11"] ![]() Pár tézí k zamyšlení:
Stav je neudržitelný, vzduch se čistí pomalu. Evropa už sice přišla na to, kde je nejvíc vyžírků, ale jak je to u nás? Moje 80-ti letá mateřídouška by na to řekla: „To máte za to, že jste cinkali těmi klíči“. Já na to říkám: „Nevzdávejme se institutu E-aukce "nenápadně" povinně“! Nenápadně v tomto případě může znamenat třeba: Nejdražší z kola ven! JZ Čtěte také zde: http://www.otys-consulting.cz/blog-o-nakupu/166-ma-u-verejnych-zakazek-rozhodovat-jen-cena.html Kritická kritéria & Střípky z nákupní vyjednávací praxe VI4. 6. 2013 15:29Logistické, finanční, obchodní a servisní podmínky, důležité parametry výběrových řízení, neumíme soutěžit. Diskuse kolem vládních zakázek, různé konference zaměřené na elektronické vyjednávání (e-aukce) jasně ukazují, jak jsme všeobecně neznalí (aspoň základů) tak pro nákupčí významného oboru, jako je obor hodnotového inženýrství. Vedle toho pak v diskusích o tzv. nákupním, neboli dodavatelském marketingu jsem nezaznamenal na toto téma fundovanou diskusi. Jasně se k této problematice vyjadřuje snad jen Karel Otýs, lektor nákupu a Jaroslav Nenadál ve své knize „Management partnerství s dodavateli“. První vzpomínaný je však od druhého k této činnosti velmi kritický. Říká a nejrůznější diskuse mu dávají za pravdu, že kritéria jsou zneužívána k prosazení si předem vyvoleného vítěze. Co je třeba vědět a vykonat, aby tomu tak nebylo? Pro určení kritérií jsou významné dva aspekty:
První případ je opakem druhého, jde o inovaci, o únik z možnosti být porovnán na základě autentických vlastností (parametrů) produktu. Čím větší „nedosažitelná“ odlišnost – tím lépe. Jde o to být unikátní! V opačném případě srovnáváme, hledáme - vytváříme konkurenční prostředí zarovnáním dodavatelů – účastníků finále na jednu startovní čáru. Ve finále máme jen ty nejlepší, kteří nebudou předběhnuti o celé jedno kolo. Nic složitého! Pro práci s kritérii za účelem srovnání se nám nabízí analogie licitování o ceně. Zde hledáme nejlepší nabídku na trhu postupným stlačováním ceny, vyjednáváním s více dodavateli a hledáme tak dno jejich zájmu. Obdobně postupujeme i při stanovení škál a mezí kritérií:
Třeba poznamenat, že takto s kritérii pracujeme především, používáme-li reverzní anglickou e-aukci. JZ Aukce na preferovaného dodavatele26. 6. 2013 09:35Zní to dost blbě, mít někoho preferovaného a dělat na něj aukce. To nedává logiku, řeknete si. Je ale rozdíl mezi preferencí osobní (subjektivní) a preferencí z titulu měřitelného výkonu (objektivní). Toto téma bylo poměrně silně akcentováno i na právě proběhlé konferenci Procurement forum, (především v rovině subjektivních zvýhodnění). Takové preference můžeme vyjadřovat různě:
Účinnost aukcí se obecně opírá o fakt, že dodavatelé na sebe vymýšlí „podrazy“. No a samozřejmě jsme to my zákazník, kdo přikládá pod kotel. Pozveme-li stávajícího dodavatele do takové hry, asi těžko rozezná, že si vztahu s ním opravdu vážíme. Máme dvě základní možnosti zjemnění aukční agresivity:
(Kdo hrál někdy licitovaný Mariáš či Taroky, ví, že tzv. Forhontovi (předákovi) se jednotliví hráči postupně nabízejí a licitují s ním výšku hry, která se bude hrát. Tento předák je zvýhodněn tím, že mu stačí říct, že takovou hru umí hrát také a pokud jeho protihráč neumí nabídnout něco, co on nemá, rozebírá talón = „dodává stávající“.) Síň pro porovnání nabídek potom může vypadat nějak takto: ![]() Máme-li víc preferovaných dodavatelů, tak do hry jen zakomponujeme rozhodnutí, že preferovaný nemůže dorovnat preferovaného. Při takové hře si však zahráváme s tolik dnes „preferovanou“ transparentností (v konečném důsledku mohou do hry jít jen preferovaní dodavatelé). Novější příspěvkyStarší příspěvky |
Řešení (software)
|