Pasti na aukční strojky III7. 10. 2012 12:41Hodit to jen do stroje nestačí, to je, jak už bylo popsáno v příspěvku: "Rozložení sil na mém trhu", pouhopouhá loterie. Malá firma může použít informaci o aukčním vyjednávání opravdu jen jako informaci. „Víme o tomto způsobu, ale nepoužíváme jej. Je to pro nás nepřijatelné.“ Takhle se někdo, kdo to nikdy nezkusil, vyhne výsměchu. Když si však už své území očuchá, ví v jakých vodách se pohybuje, může tzv. přitvrdit: „Nedali jste nám šanci, nedošli bychom k žádnému závěru, stále někdo nabízel někde jinde výhodu. Potřebovali jsme to uzavřít.“ Samozřejmě i tento návod má své ale! Nesmíme takto zacházet se svým dodavatelem. Celou hru si udělejte na nečisto s novými, spíš logisticky nedostupnými dodavateli, kteří vás nemůžou ohrozit. Takováto licitace je jen průzkum trhu a vůbec se netýká místních, opravdových konkurentů. Tyto taktiky jsou běžně známé z USA jako off-shore sourcing. Nemučte se tím, že od hodně vzdálených dodavatelů brát nechcete, nikdy nevíte, kdy to náhodou vyjde, co se v logistice změnilo apod. Prostě, jen si od toho moc neslibujte. Je to naše běžná norma chování, čemu nerozumíme, toho se obáváme a s touto informací můžete i veřejně pracovat. Když se už Váš dominantní dodavatel dozví, že se něco většího u vás na nákupu děje, bude vyčkávat, určitě Vám neomezí dodávky, sám bude zvědav, jak obstojí v takové hře. V opačném případě byste měli co nejrychleji ze vztahu zmizet. Nevíte pak dne ani hodiny, kdy váš dodavatel nezíská lepší zakázky a vám začne cenový diktát (Pokud to tak mají i přímí konkurenti, nemusí to tak nakonec bolet). Výchova několika nejlepších dodavatelůJsme-li pod tlakem velkých dodavatelů, např. myslíme si, že odběrem od výrobce získáme lepší slevy a nezjistíme si, jak funguje velkoobchodní distribuční síť, děláme velkou chybu. Právě velkoobchodní zprostředkovatel, závislý na objemech, bude pro nás mnohdy spíše tím pravým partnerem než výrobce. Navíc velkoobchodní byznys podmiňuje výplaty peněz svým obchodníkům právě z objemů obchodů, které přinesou ze svého regionu a sami tlačí na získání klientů i při menším rozpětí marží.  Více informací: Pasti na aukční strojky I http://www.znalostninakup.cz/pasti-na-aukcni-strojky-i/ Pasti na aukční strojky II http://www.znalostninakup.cz/pasti-na-aukcni-strojky-ii/ E-tržiště státní správy se rozbíhají15. 9. 2012 08:17Loni jsem byl svědkem pokusu o zmanipulování informací, kdo byl v Česku první poskytovatel elektronických aukcí (první zvěstovatelé, jak já si pamatuji: B2B Centrum, Centrade, Deltax). Za rok na to se narodily mnou milované a vypiplané děti Reverti - Vítkovice, Odysseus,dnes zvaný PROe.biz - NAR). Ale například Tatra Kopřivnice měla svůj sourcingový nástroj, dotažený až po P2P funkce, tedy až po interní objednávkový katalog, ještě dříve a od OKD Ostrava se také opisovalo. (Pokud máte někdo zvěsti o ještě větších pionýrech, budu rád, když se mozaika stane čitelnější.) Proto jsem se rozhodl archivovat tento počin českého governmentu. Opět budu vděčen za jakékoli upřesňující informace. Neb nikdy nevíme, jestli přes naší ospalost nebude chtít někdo nenápadně přepisovat dějiny a namířit reflektory jinam.  [table id=7 /] VortalGOV (Vortal + ECONOMY.CZ) probíhá akceptace
Adresa: www.vortalgov.cz Gemin (QCM) – proběhl úspěšný proces akceptace (k 2.5.2012)
TENDERMARKET (Gordion) akceptováno (k 16.5.2012)
Český trh
Centrum veřejných zakázek (ČP)
POPIS NAVRŽENÉ VAZBY MEZI NEN A E-TRŽIŠTI PRO VEŘEJNOU SPRÁVUNEN bude podporovat dva základní scénáře vzájemného sdílení dat mezi NEN a e-tržišti za účelem vytvoření ucelené evidence o zadávacích řízení realizovaných zadavatelem prostřednictvím NIPEZ:
V obou scénářích má zadavatel v NEN přehled jak o VZ, které zadává prostřednictvím NEN, tak i o VZ, které zadává nebo zadal na e-tržištích pro veřejnou správu. Tato situace se bude týkat zejména komodit, u nichž mají zadavatelé povinnost nakupovat je prostřednictvím e-tržiště. Požadavek na sdílení dat mezi NEN a e-tržišti je součástí technické specifikace e-tržišť a neznamená tak změnu rozsahu projektu e-tržišť. Oba scénáře sdílení dat mezi NEN a e-tržišti jsou znázorněny na následujícím schématu.  Šľak ma ide trafiť (inspirace Julius Satinský, 1997)12. 9. 2012 13:04Když začal platit nový, dnes už starý, zákon o VZ (137/2006), měl jsem rozporuplné dojmy. Vysoké finanční limity ve mně vyvolaly euforii, že se zde občanovi úředníkovi začíná věřit a naopak složité zadávací postupy s desítkami výjimek mě zase uváděly ve vztek. Kdo toto vymyslel, proč je jeden spotřebovávatel veřejných prostředků zadavatelem víc veřejným a jiný méně? Proč se tam pletou bezpečnostní složky se speciálními zakázkami, které nikdo z desetitisíců zadavatelů neobstarává? A co je tam nástrojů na to, aby si dodavatel mohl na zadavatele stěžovat, závidět někomu, že vyhrál, házet klacky pod nohy, abychom jezdili po výmolech o půl roku déle a hlouběji! Což na to nejsou jiné speciální normy o občanském a obchodním soužití a trestně právní zodpovědnosti? Zákon, který si transparentnost oblékl naruby, byl v nedávných měsících ještě více zkomplikován. Vrcholní politici stále dokazují, jak opět sedli na lep lobbistům, znemožňují operativní malé nakupování přísnějšími normami (menší limity na nejmenší zakázky??), místo aby se zaměřili na ty největší ministerské. Nové speciální typy zadávání a limity drobných zakázek systém zatížily dvojnásobnou administrativou. Zadání tzv. operativní zakázky v novém e-tržišti Tendermarket je na cca 30 obrazovek. V Geminu jich potřebujete 18 a v ještě „neakceptovaném“ Vortálu by se měli vejít pod deset. Co je na tom operativního? Naštěstí tvůrci tržišť deklarují, že systémy budou optimalizovat v prospěch uživatelského komfortu. Víte, že v projektu nových e-tržišť vůbec nebylo požadováno, abyste jednou udělaný nákup si mohli uložit do vzoru a za měsíc jej jen zkopírovat – poupravit. Opakované nákupy budete zadávat znovu a znovu jako nové (než se řešitelé ustrnou a to kopírování tam doprogramují jako aditivní službu – taková hloupost!). Kde měl být nákupní katalog, pěkný eshop s obrázky, je hromada elektronického papírování (Vortal umožňuje pracovat se zakázkami jako šablonou.) MMR, Transparence Int. argumentují, že evidence zakázek je tou správnou cestou pro transparentnost a úspory. (TV debata Kaplan, Láska - 2011) My co jsme do pokrokových po transparentnosti toužících měst, nemocnic přinesli e-aukce už v roce 2005 (šlo to lépe už jen proto, že na vesnici se každý zná a hůř se krade a mnozí starostové vám řeknou, že s kamarády nechtějí mít nic společného) jsme na ministerstvech neuspěli ani v jednom případě do dnes. Tam někde bude jádro pudla, o kterém zatím ani Rath nepromluvil, aby nebyl za užitečného idiota. Dnes máme několik uvěřejňovacích systémů a transparentností se to jen hemží ( ISVZUS, Profil Zadavatele, e-Tržiště a brzo přibude NEN). Zkuste, ale vyhledat na uveřejňovacím subsystému zakázku, nastavit si svůj profil zájmu, regionu, abyste dostávali zprávy o zakázkách, které vás zajímají, PRAVIDELNĚ. Taková služba možná není. Pokud se chce subjekt ucházet o zakázky:
Protože si systém nic neuloží, neumožní uchazečům o zakázky mít svůj profil, tak jak to umožňuje zadavatelům, musí se tato činnost provádět manuálně po každém vstupu znovu. Říkáte, že to není tak strašné? Je to přímo hrozné! Kdo jste to nedělali, zkuste přijít na to, jak se k CPV a NUTS dostanete. Normálně byste si řekli, ťuknu na políčko a otevře se seznam. Ne ne, je to větší zábava.  S NEN to bude to samé. Měl jsem příležitost se do projektu zapojit, ale když jsem po upozornění na několik nesrovnalostí a chyb byl dotázán, proč se o to zajímám, zjistil jsem, že to žádná příležitost není. (Tímto se Davidovi Horkému opět omlouvám.) Zpět k věstníku. Takto se nechová stát, který hlásá transparentnost. Za celou dobu práce kolem eGovernment zadávání jsem nepostřehl akci, vzdělávání pro ty, kteří se uchází o zakázky, kde by se taková vstřícnost, chuť aby se subjekty o zakázky ucházely, vůbec kdy deklarovala. Zdá se, že na to bude potřeba 700 milionů korun – jiných! Tu v Česku jsme si totiž na marketing elektronizace veřejných zakázek vyčlenili 700 mil. přes 300 na e-tržiště a dalších 400 na Národní elektronický nástroj. Velký NEN asi bude soukromá tržiště chtít časem pohltit a zastřešit tak celé government nakupování. Myslím, že se ale věci opět zatomizují. Příkladem nechť je Ministerstvo životního prostředí, které ještě před platností novely rychle vypsalo soutěž na poskytovatele individuálního elektronického nástroje (IEN), jenž je konkurenčním pro NEN. To je na jednu stranu výsměch MMR a na druhou stranu přirozená snaha dělat si věci po svém. Uvidíme, jestli to celé nedopadne jak na Slovensku. Kde se tzv. EVO vůbec neujalo ač už od roku 2005 byly k tomu deklarovány zákonné povinnosti – sešlo z nich. NEN nikdy nebude NASA. Představme si, že Němci vytvoří také svůj národní nástroj a bude tam levněji. Kdo v euro prostoru zakáže starostovi z Děčína si nechat vozit levnější zboží z Drážďan, když místní dodavatelé si na ty obří celoplošné české dodavatele stejně nevyskočí. Soukromý subjekt eCentre a.s. asi jako jediný subjekt tady v Česku, který nabízí alternativu normálního veřejného nakupování. Zboží vysoutěží, porovná s referenční cenou a zveřejní v katalogu a z něj pak povinní nakupují. Registr referenčních cen je pak ručičkou na vahách transparence. Zaměstnaci úřadů a příspěvkových organizací jsou neustále školeni k tomu jak lépe a levněji nakupovat. Krátce ještě k RRC – registru referenčních cen. Pokud bude odvaha jej zavést a NIPEZ by tu ambici mít mohl, pak také zákonodárci mohli zavést institut příliš vysoká cena a jednou pro vždy se vypořádat s institutem příliš nízká cena?! Starý zákon dával celkem dobrou příležitost nakupovat v oblasti zakázek malého rozsahu rychle a transparentně – přes aukce. Způsob zadávání, splňoval prvky operativnosti. Nový projekt elektronizace ji naopak úplně znemožnil. Bude zajímavé sledovat, co nám nový projekt elektronizace tedy přinese. Na závěr jen jedno mé velké přesvědčení. To, že se vůdci ať už regionální či vládní snaží dát práci regionu české značce, známému je přirozené. Tito vůdci by si ale měli osvojit myšlenku, že obce, stát nejsou sponzoři místních podnikatelů, ale že je tomu naopak. A místní podnikatelé by měli své PR budovat takovým způsobem, že svému regionu slouží nízkou cenou a dobrou kvalitou. Takto se totiž buduje goodwill u spoluobčanů, kteří na mě vidí. Chce-li někdo budovat svůj byznys na veřejných zakázkách, musí být „setsakramentsky“ dobrý v nákladech a občan! A ještě něco přece, když jsem jezdil po slovenských krajích, rád jsem poslouchal v rádiu trefné glosy Jula Satinského k slovenskému veřejnému, politickému životu. Takže na závěr proto takový nadpis v úvodu! Novější příspěvkyStarší příspěvky |
Řešení (software)
|
